O mně

Moje fotka
Jmenuji se Martina Melicharová a vítám Vás u mě. Plést mě naučila babička asi v pěti letech, vím, že jsem ještě neuměla číst a psát. Byla to šála pro panenku. Moje první výšivka se objevila na kapesníku. Už nějakou dobu propadám jiné vášni a to je šití. Od nepovedeně zašité gumy od tepláků ke kabelkám, dekám a jiným maličkostem. Kontakt: marmel.melichar@gmail.com

pátek 28. září 2012

DEKA



Když nám Bellet v kurzu říkala, že se zbytečně bojíme barev a že se obzvlášť zbytečně bojíme žluté a zelené, rozhodla jsem se pro barevnou deku.

Už když jsem nařezala čtverce a poskládala je vedle sebe, věděla jsem, komu deku budu darovat. Dám jí své babičce. Nemá ráda zimu, tak snad ji bude jaro trochu připomínat.

Poprvé jsem použila termolin a ještě teď si drbu hlavu, že jsem po něm dřív nesáhla. Výborně se s ním pracuje, je sice trochu prkenější, nicméně to dělá i to prošití, ale člověk se s ním opravdu nenadře tolik jako s klasickým vatelínem.


Na prošití jsem na pohledovou část vybrala melírovanou bavlněnou nit Gutermann. Měla jsem strach aby se netrhala, ale koupila jsem guiltovací jehly a strach mohl jít stranou. A opravdu, na celé dece se mi vrchní nit netrhla ani jednou, jen jsem vyměňovala cívky spodní (polyesterové) nitě.

Nakonec jsem přišila lem a hotovo. Teď když se na ni podívám, tak by to bez té žluté a zelené vůbec nebylo ono.

Dnes putuje za babičkou, zítra má narozeniny, moc mě mrzí, že tam nejedu, ale jelikož jsem chytila nějakého bacila, nerada bych jí i s dekou přivezla nějakou chorobu.